Chcete se „rozmluvit“? Pište si deník!

V tomto článku vám chci dát tip na jednu ze svých oblíbených metod, jak se přirozeně, prakticky, kreativně a především aktivně udržovat jazykově fit, ať jsou vaše jazykové dovednosti na jakékoliv úrovni. Bez ohledu na množství naučených znalostí totiž jazyková kondice bez pravidelného tréninku rapidně upadá a rychle sklouzává jen do pasivní roviny. A v podmínkách, kdy vás okolnosti nenutí daný jazyk každodenně používat, je tento scénář zcela běžný. Osobně jsem si proto před nějakou dobou jsem si začala psát jazykové deníky, a jestli i vy hledáte způsob, jak si udržet svoji úroveň angličtiny, němčiny, francouzštiny nebo jakéhokoliv jiného jazyka, vřele vám tenhle jednoduchý a zábavný způsob tréninku doporučuji.

Podle svého gusta

Nejdřív pěkně smeteme ze stolu předsudky. Deník nemusí být záležitost jen náctiletých holek, nemusí mít růžovou obálku s jednorožcem a zápisky nemusejí začínat frází „Milý deníčku“. A nemusíte mít ani žádné spisovatelské ambice, aby pro vás psaní deníku mělo smysl. Deník může mít i ryze praktickou, účelnou podobu a místo hrabalovsky dlouhých souvětí se dá psát i v bodech. Je to jednoduše prostor, kde své myšlenkové pochody můžete transformovat do slov a uvědomovat si, co potřebujete v cizím jazyce umět vyjádřit.

Jedním uchem dovnitř…

Častým zádrhelem při učení se cizího jazyka je nedostatečný důraz na aktivní používání jazyka, čímž je zpravidla mluvení a psaní. Čtením, posloucháním nebo a sledováním videí, tedy pouhým přijímáním informací, se mozek zdaleka tak neunaví a nestimuluje, jako když má sám něco vytvořit (už vám dává smysl, proč se i po všech těch hodinách strávených u Netflixu zakoktáte, když máte promluvit anglicky?). A právě o samostatnou tvorbu, jíž se v souvislosti s jazykem myslí formulování vlastních myšlenek, vyjadřování svých potřeb, pocitů, názorů nebo popis svých plánů, zážitků a zkušeností, jde při učení především. Má-li nám jazyk správně sloužit jako prostředek ke komunikaci, musíme ho k tomu cvičit. S osvojováním jazyka je to podobné jako u řady jiných dovedností, třeba hry na hudební nástroj nebo sportu. Bruslit se člověk taky nenaučí, když bude jen sedět na tribuně a dívat se na led, jak se ostatní odrážejí a dělají piruety.

Jazykovému štěstí naproti

Pro jazykovou kondici i motivaci k učení je pochopitelně ideální, jestliže vám životní situace dovoluje hodně cestovat za hranice a používat cizí jazyk právě tam, případně když vám k cizojazyčné komunikaci dává příležitost práce, škola, cizojazyční přátelé, nějaké hobby nebo povinnost.

Pokud se ale chce v jazykové formě udržet někdo, kdo většinu času tráví v prostředí, ve kterém se tím jazykem nemluví (což je v našem českém kontextu případ většiny lidí), musí si k používání jazyka sám vytvářet podmínky.

Žijete-li v Praze (případně ještě v Brně), máte výhodu v podobě nabídky kulturních, společenských, sportovních nebo vzdělávacích akcí a aktivit, kde se dá oprašovat i zdokonalovat angličtina, ale v případě jiných míst a jazyků se paleta takových možností nebo šance zapovídat se jen tak na ulici s cizincem scvrkávají jako padlá švestka. Užitečným řešením je najít si lektora, případně jazykového trenéra, který vám bude s jazykovou kondicí pomáhat. Anebo nějakého „pen frienda“, jak se kdysi celkem nosilo na základních a středních školách (dneska k tomu slouží různé appky, ale osobní zkušenost s žádnou nemám). Ovšem i v případě, že si najdete osobního jazykového trenéra (nebo pen frienda), je radno zacvičit si sem tam i mimo kavárnu nebo učebnu, kde se s lektorem jednou týdně sejdete.

Důmyslné řešení od stolu

A už jsme u toho. Právě deník je báječným prostředkem, jak svému pomyslnému jazykovému svalstvu soustavně zajišťovat pružnost a objem. Deníku můžete vetknout přesně takovou podobu, jaká nejlépe souzní s vaším charakterem. Přizpůsobí se snadno vaší úrovni, spisovatelským vášním i účelnému minimalismu, a jestliže šustění a vůně papíru ve vás neprobouzí vzrušující chvění, klidně může existovat digitálně, třeba ve Wordu, v Pages, Poznámkovém bloku, Google Keeps nebo mobilních poznámkách.

O čem psát?

Pakliže toho máte spoustu na srdci, samozřejmě směle pište, cokoliv vám múzy velí. Ovšem já osobně, coby fanynka udržitelnosti, doporučuji promyslet si na začátku, kolik času jste připraveni deníku pravidelně věnovat a podle toho zvolit délku a formát, který bude s vaší časovou investicí korespondovat. Úspěch vám totiž tato metoda přinese hlavně tehdy, když si z ní vytvoříte návyk a ten budete pravidelně dodržovat.

Dále doporučuji obsadit do hlavní role deníku přímo sebe a jednoduše zaznamenávat, co se vám přihodilo, co prožíváte nebo co plánujete. Zaprvé si tím připravíte půdu pro slova a fráze, které bezprostředně souvisejí s vaším životem, a tím pádem stojí za to je znát, a zadruhé se vyhnete paralýze způsobené nedostatkem fantazie a nápadů.

Kouzlo všednosti

Nejdříve na to zkuste jít obecně. Promítněte si celý den. Jak vypadalo vaše ráno? Co jste měli k snídani? Co se vám honilo hlavou cestou do práce nebo do školy? Jaké činnosti jste během dne dělali? Koho jste potkali? Co zajímavého jste se dozvěděli z médií, v čem byl den úspěšný a v čem naopak moc ne? Psát můžete v celých větách, nebo jen v bodech. Záleží čistě na vaší výřečnosti a času, který jste si na deník vyčlenili.

Až budete mít pocit, že se zápisky opakují (každý den snídáte chleba se sýrem a čaj, po cestě do práce nebo do školy vždycky uvíznete v zácpě, potkáváte pořád stejné tváře a zprávy vás neberou), změňte úhel pohledu. Deník můžete zaměřit třeba na:

• Nejvýraznější okamžiky dne. Vybavte si jeden až tři zážitky a ty popište.
• Pocity a názory. Co vám udělalo radost, co vás naštvalo, frustrovalo, zkoušelo vaši trpělivost nebo vzbudilo překvapení?
• Pozitivní věci. Vypíchněte pozitivní momenty dne. Co vás rozesmálo nebo aspoň přimělo se usmát? Co hezkého jste dnes viděli a slyšeli, co příjemného jste cítili, kdo vám zlepšil náladu a čím?
• Svoje komentáře k tomu, co se událo. Popište svůj subjektivní pohled na uplynulé události; názory na to, co jste zažili nebo co jste vy sami udělali; své hodnocení situací, lidí i sebe sama.
• Plány a úkoly. Zaměřte pozornost na to, co vás čeká v blízké budoucnosti. Kromě faktických údajů si zapište i to, co se vám s danou událostí pojí: Obnáší daná událost nějaké přípravy? Proč ji plánujete? Co od ní očekáváte? Nebo se naopak očekává něco od vás?
• Hlášky a citáty. Zapisujte si hlášky, které vás pobavily, citáty, které vás povzbudily, informace z různých médií, které vás zaujaly, věty, které vám utkvěly v hlavě…

Slova a fráze, které jste neznali a museli jste si je vyhledat, si označujte – třeba barevně, tučným písmem nebo obrázkem, ať vás praští do očí pokaždé, když budete deníkem listovat. Díky kontextu se u nových slov ve většině případů obejdete bez překladu, zbytečně se proto nezdržujte českými poznámkami a používejte je jen tam, kde své paměti skutečně nevěříte.

Na úrovni nezáleží

Deník vám poslouží jako výborný trenažer při jakékoliv jazykové úrovni, od úplného začátečníka až po úroveň rodilých mluvčích. Osobně využívám deník pro každý jazyk, který se učím nebo se v něm z profesních či soukromých důvodů potřebuju cítit fit. Jen se liší styl jednotlivých deníků. Některé verze mých deníků, třeba jako ten řecký, mají proto spíš formu obrázků s popisky, zatímco v anglickém se rozepisuju, co ruka ráčí. Frekvenci zápisků přizpůsobuju tomu, jaký význam pro mě daný jazyk má. U „hobby“ jazyků, které chci umět, protože mě prostě baví a využívám je třeba při cestování, si do deníku zapisuju nárazově a intenzitu zvyšuji na každodenní zapisování zhruba měsíc předtím, než je potřebuju použít. Oproti tomu do anglického si zapisuju alespoň jednou týdně. Čím častější zápisky jsou, tím lepší službu pochopitelně přinesou. A to třeba nejen v rámci vašich jazykových dovedností, ale i jako duševní terapie.

Pokud se do deníku pustíte, podělte se o to, jak se vám daří! Třeba na Facebooku, Instagramu nebo v komentářích přímo pod článkem.

#DiaryYourEnglish

#DiaryYourLanguage